Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Ing., plukovník Ivan Kutín (* 1923)

• narodil se 4. února 1923 v Zareči v SSSR do smíšeného česko-ukrajinského manželství

• rodina se přestěhovala z Ukrajiny do Skořenic u Chocně v roce 1929

• vystudoval Obchodní školu ve Vysokém Mýtě a Obchodní akademii v Chocni

• v roce 1944 nastoupil do zaměstnání v choceňské mlékárně, následně povolán do Technische Nothilfe do Ostravy, kde zažil bombardování města

• na základě psychotechnických zkoušek a zkoušek tělesné zdatnosti byl přijat do 2. ročníku Vojenské akademie v Hranicích na Moravě, kterou úspěšně zakončil v roce 1946

• v květnu 1948 byl přijat jako velitel čety k 71. výsadkovému praporu v Zákupech

• po absolvování Vysoké vojenské školy v Praze v roce 1951 byl ustanoven do funkce náčelníka operačního oddělení ministerstva národní obrany – Velitelství výsadkového vojska

• od roku 1952 sloužil osm let jako náčelník štábu 22. výsadkové brigády

• v červnu roku 1961 byl ustanoven do funkce staršího učitele taktiky vzdušných výsadků na Vojenské akademii v Brně

• v roce 1971 byl vyloučen z armády pro svůj neskrývaný nesouhlas s okupací a pro podporu a šíření Dubčekových názorů „socialismu s lidskou tváří“

• nastoupil do zaměstnání jako kontrolor a později provozní v prodejně Potravin Brno

• v roce 1991 byl plně rehabilitován

• je aktivním členem Klubu výsadkových veteránů Jana Kubiše v Brně

Dětství a doba studií

Ivan Kutín se narodil 4. února 1923 v Zareči (SSSR) z česko-ukrajinského svazku Olgy Mirenosové a Františka Kutína. Měl dva mladší bratry Ondřeje (1924) a Viktora (1925) a staršího Františka (1919) z otcova prvního manželství. V roce 1929 se rodina na prosbu rodiny otce odstěhovala do jeho rodiště, do obce Skořenice. Pamětník zde splnil základní vzdělání pětiletou školní docházkou a čtyřletou docházkou do měšťanky v Chocni. Díky jeho studijním vlohám a otcově snaze ušetřit ho před nucenými pracemi pokračoval Ivan Kutín ve studiu na Obchodní škole ve Vysokém Mýtě (1938–1940) a dále pak na choceňské Obchodní akademii (1940–1944).

V roce 1944 nastoupil do zaměstnání v místní mlékárně, hned v červenci téhož roku však přišlo povolání do Technische Nothilfe, které pamětníka zavedlo do Ostravy.
Zde zažil nálet amerických letounů, kdy místo pravděpodobného cíle – Vítkovických železáren – došlo k bombardování obytné části města.

„Tam jsem také zažil nálet na Ostravu. Byl jediný. Zřejmě měl být veden na Vítkovické železárny. Přiletěly spitfiry – to znamená angličtí stíhači – udělaly takový kruh, zřejmě tam, kde měly potom bombardovací svazy shodit bomby. Ale buď shodou okolností, nebo záměrně ani jediná puma nespadla na Vítkovické železárny. Všechno to spadlo do obydlené části Ostravy...“

Kvůli následnému poranění nohy podstoupil hospitalizaci a poté byl propuštěn do domácího léčení, kde se dočkal konce války.

Vojenská kariéra

V roce 1945 si podal přihlášku do Vojenské akademie v Hranicích a na základě psychotechnických zkoušek a zkoušek tělesné zdatnosti docílil přijetí rovnou do druhého ročníku nově otevírané školy. Akademii tedy úspěšně absolvoval v roce 1946.

„Tehdy začínal první a druhý ročník. Někdo tam šel na dva roky a jiní – například já – šli pouze na deset měsíců. A za tu dobu jsme museli stihnout víceméně to, co oni za dva roky.“

Díky dobrým studijním výsledkům si mohl vybrat místo svého následujícího působení. Avšak namísto jím zvoleného západního Slovenska musel odejít na Slovensko východní, k 20. pěšímu pluku do Prešova. Krátce po příjezdu dostal příkaz přesunout se do posádky v Sabinově, kde cvičil náhradní zálohy. Z důvodu absence spojovacího důstojníka nastoupil Ivan Kutín začátkem ledna 1947 do kurzu ve Spojovacím učilišti v Novém Mestě nad Váhom, který zdárně ukončil k poslednímu dubnu téhož roku.

Poté se vrátil k pěšímu pluku 20 jako nový důstojník s uvedeným zaměřením. 
Na pamětníkovu vlastní žádost ho vedení v květnu 1948 převelelo jako velitele čety k 71. výsadkovému praporu v Zákupech.
22. července 1950 se oženil s Marií Malátkovou, se kterou se seznámili na dovolené. Měli spolu dva syny, staršího Ivana a mladšího Igora.

„Armádě jsem skutečně věnoval celé své mládí i střední věk. Ještě teď v duchu obdivuji manželku, protože syny v podstatě vychovávala ona. Já jsem šel ráno do zaměstnání a vrátil jsem se večer.“

Po absolvování Vysoké vojenské školy v Praze v roce 1951 se pamětník stal náčelníkem operačního oddělení Velitelství výsadkového vojska na ministerstvu národní obrany. V této funkci však působil pouze jeden rok. Ve slovenském Prešově se totiž začínala stavět výsadková brigáda a na místě chyběl potřebný personál. Od roku 1952 tedy pamětník začal sloužit jako náčelník štábu 22. výsadkové brigády, kde zůstal po dobu osmi let. Kromě povinností náčelníka zastával střídavě také pozici velitele. V roce 1960 organizoval přesun výsadkové brigády z východního Slovenska na Moravu – do Prostějova a Holešova.

V červnu roku 1961 byl ustanoven do nově vytvořené funkce staršího učitele taktiky vzdušných výsadků na Vojenské akademii v Brně. V tomto období se také zúčastnil plánování možných výsadků na území Německa a do německo-francouzského pomezí, ke kterým však nikdy nedošlo.

Vyloučení z armády

V srpnu 1968 přišlo rozčarování v podobě vpádu okupačních armád do naší země.
Ivan Kutín se nijak netajil svým nesouhlasem s okupací Československa vojsky Varšavské smlouvy. Také se hlásil k Dubčekovým myšlenkám v duchu socialismu s lidskou tváří. Jelikož působil jako docent vysoké vojenské školy, bylo pro tehdejší vládnoucí stranu obzvlášť nepohodlné, aby šířil své názory. V rámci prověrek v roce 1970 ho politický systém označil za pravicového oportunistu a vyloučil ho ze strany a posléze i z armády.

„Chtěl z komunismu udělat něco přijatelnějšího. To se mi líbilo, protože to bylo skutečně lidské. A pokud se týká okupace, tak to je jasný, to člověk musel odsuzovat. Jenomže i to se nesmělo. Takže já jsem odsuzoval naši okupaci... oni tomu říkali ‚pomoc spřátelených států‘, ale byla to okupace. A s tím já jsem nesouhlasil. Proto jsem z toho byl víceméně vyloučen. V té době jsem měl hotovou disertační práci. Měl jsem složené zkoušky, měl jsem tu práci napsanou, a už mi nebylo dovoleno ji obhájit.“

Toto vykázání probíhalo podle jeho slov poklidně, nicméně najednou stál mimo instituci, které věnoval celé své mládí a střední věk. Nalezl si tedy nové zaměstnání, začal v Brně pracovat jako kontrolor prodejen Potravin Brno. Jezdil po regionálních prodejnách a prováděl kontrolní nákupy, kterými prověřoval kvalitu zboží a poctivost personálu. Poté, co si vedení všimlo jeho kvalit, nastoupil na pozici provozního prodejny, kde dodatečně zúročil své obchodní vzdělání.
Zde působil až do odchodu do důchodu v roce 1988.

Stáří a současnost

V roce 2002 ztratil Ivan Kutín svou ženu Marii v důsledku lékaři zanedbané embolie. Přežil také svého syna Igora, který zemřel na v té době nepříliš známou lymskou boreliózu.
Pamětník nyní žije v Brně, volný čas věnuje aktivním i odpočinkovým zálibám a stále se snaží dodržovat určitou vnitřní disciplínu a časový režim. Dobrou tělesnou i duševní kondici přičítá skutečnosti, že již od mládí hodně pracoval.

Je dosud aktivním členem Klubu výsadkových veteránů Jana Kubiše.