Daniel Kříž

* 1967

  • „Já si pamatuji, že mě ten dav natlačil na zaparkované auto. Naštěstí na to auto někdo vyskočil a podal mi ruku. Ta situace byla stresující a nepříjemná. Proti nám postupovali členové zásahového oddílu v bílých přilbách. Byl jsem poměrně vepředu, takže jsem viděl, že to jsou kluci možná mladší, než jsme byli tenkrát my. Někteří byli nervózní, někteří vypadali naštvaně. Někdo se choval agresivně, někdo méně. Také jsem si všimnul, že se mezi nimi objevili jedinci, většinou to byli takoví urostlí chlápci v červených baretech. Jak jsem se později dozvěděl, byli to výsadkáři. Ti se chovali daleko brutálněji než ten pohotovostní oddíl, protože si vytahovali jednotlivce z toho davu. Dost často to byli lidé, kteří natáčeli nebo fotili, a ty potom velice tvrdým způsobem zpacifikovali a odvlekli někam pryč. Když ta situace byla neúnosná a lidé křičeli, protože nebylo dost prostoru ani na dýchání, tak otevřeli průchod v podloubí, které je dneska zazděné a kde kdysi býval ten památníček. Tamtudy propouštěli všechny demonstranty. Probíhali, po stranách stáli policisti a mlátili téměř každého po hlavě obušky. Smůlu měl ten, kdo upadl. Mně se podařilo naštěstí proběhnout, takže jsem zabočil do první postranní ulice a v podstatě jsem to bez větší úhony přežil. Nicméně můj kamarád, který tam se mnou byl, tam zakopl a zmlátili ho velice surově na zemi, takže se nemohl dva dny vůbec hýbat.“

  • „Samozřejmě, historie je zajímavá a mě vždycky bavila. Problematické bylo rozhodnout se v té době jít studovat dějepis. Protože to předpokládalo to, že ten dějepis nebudete moci učit tak, jak byste asi chtěli. Nebylo možné říkat všechny informace. Já jsem nakonec studoval český jazyk a francouzštinu. Naštěstí jsem začal učit až v době, kdy už se mohlo říkat, co člověk považoval za vhodné, a politická cenzura de facto neexistovala. To považuji za štěstí, protože si myslím, že to muselo být pro každého učitele, hlavně v humanitních předmětech, hodně náročné zatajovat nebo nemluvit o některých věcech. Vysvětlovat studentům, jak to bylo, a přitom se nezaplést.“

  • „Byly vytvářeny skupinky, které měly jezdit mimo Prahu a podávat informace o tom, co se stalo, a o tom, co se děje, protože televize byla v rukou režimu a zprávy nebyly objektivní... V každé té skupince byl většinou někdo, kdo byl přímo na Národní třídě, plus další student a plus byl vybrán nějaký známý herec, který měl pomoci získat pozornost. Do té mojí skupiny byla zařazena herečka Naďa Konvalinková, byla bezprostřední a hodně nám pomohla. Hlavně v situaci, když jsme přijeli do Příbrami informovat horníky na šachtu Háje. Akorát vyfárali a byli unavení a vypadalo to, že nemají náladu poslouchat někoho z Prahy. Naďa Konvalinková byla malá a chtěla být víc vidět, tak vylezla na takový malý kopeček hlíny, který tam byl u toho parkoviště. Bylo čerstvě nasněženo, uklouzla, upadla, vyhodila nohy do vzduchu a začala se šíleně smát. To prolomilo ledy. Oni viděli známou tvář, ženu, kterou znali z obrazovky, jak se směje, a pomohlo to uvolnit atmosféru. Pak nás celkem bez problémů vyslechli.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Příbram, 12.12.2017

    (audio)
    délka: 33:27
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Vyjádření vlastního názoru a pravdy za komunismu? Občas se někdo prořekl

Daniel Kříž na maturitní fotografii, 1986
Daniel Kříž na maturitní fotografii, 1986
zdroj: archiv pamětníka

Daniel Kříž se narodil 14. srpna 1967 v Příbrami. Jako dítě věřil školní výchově potvrzované propagandou, chrlenou ze všech stran a všemi sdělovacími prostředky. Zdála se mu logičtější než protirežimní postoj zastávaný a předávaný tatínkem. Avšak ještě při studiu na gymnáziu dal rodičům za pravdu. Odmaturoval v roce 1985. Rok pracoval a poté se dostal na Pedagogickou fakultu Karlovy univerzity. Studoval český a francouzský jazyk. Chodil na demonstrace Palachova týdne, při nichž jednoho z jeho kamarádů z fakulty zatkli a záhy vyloučili ze studia. V létě 1989 navštívil Gdaňsk a na vlastní oči viděl úchvatnou politickou změnu, která mu vlila energii a naději v možnost změny i doma. V pátek 17. listopadu prošel s průvodem z Albertova přes Vyšehrad až na Národní třídu, kde zůstal až do násilného rozehnání demonstrace; měl však štěstí a neutrpěl vážnější zranění. V příštím stávkovém týdnu se přihlásil do tvořených trojic - student, který se zúčastnil demonstrace na Národní třídě, další student a nějaká známá tvář, nejčastěji herec nebo herečka - které měly mimo Prahu pravdivě informovat o událostech. Ve trojici spolu s kamarádem a herečkou Naďou Konvalinkovou informovali například horníky na příbramské šachtě Háje. Z areálu modřanské továrny Orion je ostraha se zbraní v ruce vyhnala. Po ukončení studia pracoval v Domově Duha, kde pomáhal se začleněním do života lidem s mentálním handicapem. Vyučoval na několika pražských školách. V roce 1995 se vrátil do Příbrami a začal učit na Gymnáziu pod Svatou Horou a od roku 2005 do současnosti působí na Gymnáziu Legionářů.