Ing. Milan Koutný

„Naproti přes chodbu měli kanceláře Američané a pamatuji si, že oni neměli televizi. My jsme tam měli u vedoucího národní delegace televizi nebo satelit a sledovali jsme zprávy, když bylo potřeba nebo cokoli, abychom byli nějak informovaní, i když jsme z různých zdrojů dostávali svodky. Vím, že jsem byl někde mimo objekt, a když jsem se vrátil, Američani byli u nás v kanceláři vedoucího národní delegace. Říkal jsem si, co se děje, proč jsou všichni narvaní tam, tolik lidí. A teď vidím, jak tam dopravní letadlo narazilo do věží. Říkal jsem si, co to je za film, co to sledují, tak jsem se ptal a na nich bylo vidět, že jsou všichni úplně vyděšení. A tak mě řekli, že došlo k těm teroristickým útokům, a tím se změnil celý svět.“ – „Jak na to reagovali oni v tu chvíli?“ – „Byli určitě zdrceni, protože nikdo nečekal, že tolik letadel bylo uneseno, může být nasměrováno někam, aniž by si toho někdo všiml. Pak se změnilo cestování, a to neberu v úvahu Covid. Kontroly, všechno prostě, se zostřilo. Začalo se pak řešit, že i my všichni jsme měli auta, která jsme si buď koupili tam nebo dovezli z republiky, a všichni, co dělali na velitelství AFCENT, později AFNOR, měli první dvě písmena AF. Což vlastně, kdekoli jste byla, každý věděl, kdo jste. Žili jsme v blažené nevědomosti, že nás kdokoli kdykoli může identifikovat. Takže se začaly měnit značky za náhodná čísla a těch věcí tam bylo víc, zpřísnil se vstup na velitelství, kontrolovalo se všechno, začaly se tam budovat další obranné a ochranné mechanismy, takže bylo toho hodně.“

„V prvním ročníku, všude byla nějaká komunistická hesla, ten komunismus tady byl, ideologie tady byla, ale nás nikdo nijak… To přišlo až později, začali nabízet vstup do strany, ať to zvážíme, nezvážíme a podobně. Já jsem samozřejmě do strany nechtěl. No a než se to na nás mohlo navalit, přišla revoluce, která nás zastihla na vysoké škole, a bylo všechno jinak.“ – „Jaká byla revoluce v Košicích?“ – „V Košicích, na východě republiky, my už jsme říkali, že kdo projel Kysackým tunelem, že to už je Asie, ale to se nechci dotknout Slováků… To co bylo v Praze, to se v Košicích objevilo až několik dní poté. My jsme dokonce byli v sobotu, kdy se v Praze stávkovalo, v Košicích v hospodě a nikdo nevěděl o nějaké revoluci. Navíc televize a další sdělovací prostředky, to bylo tehdy taky ještě utlumené. Takže jsme se to dozvěděli až další týden a pak se ta situace vyvíjela, protože nikdo nevěděl, co bude, co se bude dít dál. Co bude se školou, bylo tam spousta předmětů jako marxismus-leninismus, nakonec se zrušily a ani jsme z toho státnice neměli, jak byl původně plán, že bychom měli mít zkoušku z marxismu-leninismu.“