Marie Jančová

* 1945

  • „A nejhorší ještě bylo, když teda ty dva roky otec žil, takhle byl nemocnej. A potom, když zemřel a měl se pohřbít, tak oni měli ještě nejen vystěhování, ale měli i zákaz vstupu do tý vesnice. No a to bylo všude, do celýho toho okresu. No a když tatínek umřel, tak jsme sháněli povolení, aby jsme ho mohli tam pohřbít. Tak na policajty, policajti na ministerstvu vnitra, spravedlnosti. A čekala jsem tam půl dne, než jsem to vyřídila, ale vyřídila jsem to dobře, že jsme ho mohli převízt a pohřbít ho domů. A když jsme tam s babičkou jely na hřbitov, tak jsme musely, seděly jsme na mezi, hlídaly hřbitov, když tam nikdo nebyl, honem udělat hroby a vymáznout, aby nás nikdo neviděl, aby nás nenahlásil. Protože byla vypsaná velká pokuta, že bysme museli zaplatit velkou pokutu, kdyby nás tam nachytali.“

  • „Jako pro manžela, jak bych to řekla, ten rok čtyřicet osm tam začínal špatně, protože měli velký hospodářství. V roce 1947 bylo velký sucho, neurodilo se, a ještě k tomu dobytek, přišli o dobytek. To byla ta, slintavka řádila, takže přišli o dobytek, neurodilo se a ty dodávky nemohli tak splnit, jak měli předepsaný. I když se snažili je nahradit něčím jiným, tak oni nemohli, protože jeho otec byl jako označenej jako rozvraceč republiky. A tak neměl, neměli tu možnost ty dodávky plnit a takhle. A začli být stíháni od toho osmačtyřicátýho roku.“

  • „Tak co bylo doma u rodičů, když si to takhle těžko jako zvětšovali to hospodářství, no tak do toho JZD nechtěli jít, zvláště ne maminka, protože se do toho dávaly peníze. A my jako děti, co jsme vydělávaly, tak jsme ty peníze jim do toho přispívaly. Aby se to zaplatilo, žádný dluhy, dřív nemohl jsi jít a vypůjčit, protože nikdo by mu jako nešel ručit, to se každej bál. No tak co se mohlo koupit, to se koupilo. No ale chtěl to hospodářstvíčko takový, aby bylo trochu větší. No, přišli, přemlouvali do toho, do těch JZD. No tak až potom za dlouho jako v tichosti a v klidu to tatínek předal. A šel pracovat do toho JZD.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Chotěboř, 01.11.2022

    (audio)
    délka: 01:19:35
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Snášela jsem to trpělivě a všem pomáhala

Marie Jančová
Marie Jančová
zdroj: archiv pamětnice

Marie Jančová, rozená Konfrštová, se narodila 24. února 1945 v Nové Vsi u Chotěboře. Její rodiče vybudovali malé hospodářství. Když nastala kolektivizace, nechtěli svůj majetek předat do jednotného zemědělského družstva (JZD). Až po delší době tatínek pod tlakem hospodářství převedl a šel do JZD pracovat. Její manžel Rudolf pocházel z rodiny, která byla označena za kulaky a ze svého hospodářství v Černuci u Kladna byla vystěhována. Tchán byl navíc odsouzen a vězněn, ve špatném zdravotním stavu byl propuštěn a pamětnice se o něj pak doma starala. Rodinný původ jim v komunistickém režimu přinášel různé problémy, ať už to byly naschvály kolem svatby, nebo velké potíže při shánění bydlení. Po revoluci rodina nahlédla do archivů Státní bezpečnosti (StB), ve kterých zjistili, že i přátelští sousedé na ně donášeli informace. V roce 2022 žila Marie Jančová v Chotěboři.