Antonín Holub

* 1948

  • „Bylo by to dobrodružné, byla by to sranda. Ale kdybyste to bral jenom tak, tak by se z toho pak musel člověk zděsit a pak byste skončil tak, že se buď zastřelíte, anebo skončíte v nějakém blázinci. Být jako voják, který tam byl poslaný, měl jste střílet do lidí, kteří vám nic neudělali, jenom nechtěli žít tady v tom a ještě jste jim fandil, to bylo dost schizofrenní.“

  • „[Timoteje Sollara] přišla hlídka střídat a bylo to tak, že tam stál opřený samopal a dokonce složený mundúr – protože to bylo vyfocené, tak jsme viděli, jak to vypadalo. Tak to měl složené. Byly odemčené průchody – tam [na věži] to asi svítilo, ale tam nikdo nebyl, tak to nikdo nemohl zkontrolovat. To bylo vždycky prosvícené až dál v tom úseku – aspoň tedy za mě. Tam složené věci, takže on musel mít pod tím oblečené asi tepláky, protože nešel asi v trenkách. Musel přeplavat tu řeku, takže musel mít nějaký pytel. Byl pryč. A tak samozřejmě hned [následoval] poplach na rotě, to se nestalo. To byl jeden. Velký poplach, a teď už přijeli i z Břeclavi [příslušníci kontrarozvědky]. Volhy tam stály a Pobědy, ti, co s nimi jezdili, tajní. A takové dva dny jsme tam lítali a hledali. Všechno se sepisovalo a [probíhalo] vyšetřování. Takže kdo se s ním znal, chodil jeden po druhém k výslechu.“

  • „Po měsíci nás vzali prvně na hranici – myslím, že to byla Poštorná, ale nevím, jestli to bylo přesně. Ale myslím, že do Poštorné. Tam nás dovezli. Byl to docela šok, a nejen pro mě, ale pro všechny. Když jste přijeli prvně na tu hranici, tak jak nám rádi pouštěli ty koncentrační tábory a o těch koncentrácích jako děckám ty filmy, nebo různá výročí Osvětimi a Buchenwaldu, tak tady to najednou bylo skoro to samé – izolátory, dráty, psi, strážní věže. Bylo to takové… můžu vám říct, že jsme všichni docela ztichli a koukali. Ti mazáci, ti si z nás dělali srandu a pak nám důstojníci říkali, že my jsme ta výspa socialismu, že my jsme ti první, kteří musíme chránit ty výdobytky, co tu máme.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Jihlava, 19.07.2023

    (audio)
    délka: 02:57:48
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Vysočina
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Jako pohraničník fandil lidem v útěcích na Západ: „Bylo to dost schizofrenní“

Antonín Holub v době vojenské služby, 1967–1969
Antonín Holub v době vojenské služby, 1967–1969
zdroj: Archiv pamětníka

Antonín Holub se narodil 17. února 1948 v Jihlavě. Otec Antonín byl od roku 1942 totálně nasazen na stavbě ponorkových bunkrů v Norsku. V Trondheimu zažil nálet spojeneckých letadel. V roce 1951 byl vězněn, když jako poštmistr odmítl předávat estébákům poštu jimi vytipovaných osob. Po návratu z vězení v Jihlavě získal práci uklízeče v továrně Motorpal. Tam se vyučil i pamětník mechanikem. V letech 1967–1969 sloužil i přes svůj kádrový posudek u Pohraniční stráže u Lanžhotu. Zažil zde okupaci v srpnu 1968. V listopadu 1968 z jeho jednotky utekl kolega Timotej Sollar, celou jednotku následně vyšetřovala kontrarozvědka. V civilu pracoval jako mechanik. V roce 1989 působil jako předseda odborářů v jihlavské traktorce, ve stejném roce spoluzakládal jihlavské Občanské fórum. V Jihlavě žil i v roce 2023.