Zdeněk Holeček

* 1956

  • "Vendulka mi v životě nejvíc pomohla, když jsem byl v životě v největším splínu a všechno [bylo] špatně, říkal jsem si, že už tady nechci pomalu být. Díky Vendulce a její péči o mou tělesnou schránku jsem přestal kouřit, to je všechno její zásluha, takže já bych jí v životě neublížil ani slovem. Teď přišel ten náš malý, říkám mu Chroustík, prdelka můj. To si ho užíváš úplně jinak, to pohlazení. Jdeme do galerie, držíme se za ruce a najednou koukám, že se na mě dívá a říkám: 'Co je?' A on: 'Tatínku, ty jsi na mě tak hodný, já tě mám tak rád!' A já bych se rozsypal jak z písku. Já ho mám tak rád, já to neumím ani říct slovy, jak strašně ho mám rád. Jsem tak strašně rád, že tady se mnou je, že se povedl a je zdravý, chci ho vychovat. Bude slušný, hodný kluk, už teď má galerii rockovou, má k tomu vztah, to se mi líbí. On je tím dynamem, teď nemůžu umřít. Teď tady musím být co nejdéle, abych si ho užil a on mě. Bez něj a bez Vendulky by to nešlo."

  • "Na [undergroundovém] festivalu v [Českém] Brodě napsali nějaký hanobící nápis proti slavnému socialistickému zřízení bílou barvou na hřbitovní zeď. Byl to komplot. Hned druhý den jsem byl na Barťáku [na výslechu v Bartolomějské], já myslel, že půjdu fakt do vazby. Řekli, že jsem to udělal já. Říkal jsem: 'Vy jste se zbláznili, přece bych nejel s kýblem a štětkou z Prahy!' Hned jsem dostal do držky a byl jsem posazen na křeslo, kde přede mnou seděl Vašek Havlů a všichni disidenti, co něco znamenali. Fakt to tak bylo. Teď jsi seděla a máš se otočit. Pákou tě otočil, měli to vymakané. To už mi takhle dělala prdel a říkám si: 'Teď je to jasné.' Na to nezapomenu nikdy, to je brutální, jsi mladý člověk a nad tebou řve estébák: 'Holeček! Vás osobně dostanu z republiky, xindle!' A řval a najednou bum, spadl jsem. Hovada. Říkal jsem si, že to je horší než gestapo. Jak mi děda vyprávěl a říkal, když začala StB [Státní bezpečnost], byli přesně jako gestapo – kabáty, klobouky, byli zosobněním. Stalin se zhlídl v Hitlerovi. Byl horší než Hitler, to už víme. Tam to začalo být hodně ostré, bál jsem se, že mě už zavřou."

  • "V téhle komunitě jsem se našel. Byl to 'Bloncek', všichni kamarádi, ale 'Skalák' byl neskutečný. Není o moc starší, ale jak on to měl v hlavě srovnané už tenkrát! Chtěl jsem být jako on, koukal jsem na něj jak na bustu, takhle mě přitahoval. Viděl jsem v něm vzor, ale neměl jsem tolik odvahy. Musel rychle emigrovat, byl donucený k emigraci jako spousta lidí, písničkáři... Vždycky rád vzpomenu na Jardu Neduhu, Extempore, Mezanin. To byl hrozně hodný kluk. Dělali koncerty, jenom na kytaru, jak je [v Praze] Úřad vlády, u takové rotundy. Bylo to neskutečné, tam se nedalo dýchat, narvané máničkami. Jarda byl jako Skalák, takový vůdčí typ. Pořád to s Chadimou posouval dál. Asi před pěti lety tady [v Olomouci] byl v Ponorce, tak já jsem ho pozval do mé Rockové galerie a tak rád jsem si s ním popovídal. Mám ho v hlavě, nikdy mi nezmizí. Napsal knížku o tom, jak musel emigrovat a jak šel třeba na vandr po Slovensku, neskutečné. To mi jenom potvrdilo, že byl takhle nad námi."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Olomoc, 25.03.2023

    (audio)
    délka: 01:59:21
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Střední Morava
  • 2

    Olomouc, 04.04.2023

    (audio)
    délka: 01:28:31
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Střední Morava
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Vyřvat se z toho bordelu, ve kterém jsme museli žít

S dlouhými vlasy, Sokolov, 1975
S dlouhými vlasy, Sokolov, 1975
zdroj: Archív pamětníka

Zdeněk „Heavy“ Holeček se narodil 27. ledna 1956 v Sokolově. Rodiče Zdenka Holečková a Pavel Borovička se rozešli. Vyrůstal s maminkou, která pracovala jako kuchařka, a s dědečkem Janem Holečkem, horníkem. Má dva nevlastní bratry, Ottu a Romana. Hornické učiliště v Karviné nedokončil, většinu života pracoval jako řidič. Už v době dospívání se pohyboval mezi sokolovskými máničkami, navštěvoval bigbeatové koncerty v Sokolově a okolí. Postupně se seznámil s undergroundem. Roku 1975 se zúčastnil svatby Mejly Hlavsy, spojené s koncertem DG 307 v Kostelci u Křížku. Záhy začaly problémy se Státní bezpečností (StB), výslechy. Roku 1978 odešel do Prahy, kde se připojil k místní undergroundové komunitě. V roce 1983 propadl metalu, odtud jeho přezdívka Heavy. Roku 1988 se oženil a přestěhoval na Moravu. Pracoval jako řidič kamionu. S první ženou mají dvě děti, nejsou v kontaktu. Po roce 2000 moderoval v Radiu Rubi, vydával rockový časopis Heavy World. Od roku 2012 provozuje v Olomouci Rockovou galerii, obklopen celoživotní sbírkou LP desek, plakátů a koláží. V roce 2018 mu vyšla kniha Rock je můj život. S druhou manželkou Vendulou vychovává syna Zdeňka. V době natáčení (2023) žil v Olomouci.