Ing. Eduard Hájek

* 1942

  • „Moje první dětská vzpomínka je, jak jsem byl po osvobození Ostravy unesen opilým ruským vojákem. Pořád říkal, že chce takového syna a střílel z pistole do vzduchu. Sestra mi pak popsala, jak to bylo. Rudá armáda ubytovávala své vojáky a důstojníky do bytů lidí v Ostravě. V našem domě byl každé partaji přidělen voják nebo důstojník. My jsme měli štěstí. Měli jsme přiděleny dva ruské důstojníky, kterým se naše rodina líbila. Snažili se nám pomoci. Nosili nám jídlo. Sehnali i hovězí maso, což byl zázrak. Když mě ten opilý voják unášel, má sestra tomu byla přítomna. Ti dva důstojníci se vraceli domů, tedy k nám. Sestra za nimi okamžitě běžela. Oni mě tomu vojákovi sebrali a nařídili jeho potrestání.“

  • „Další taková příhoda se mi stala, když nás přijímali do Pionýra. Tenkrát byly takové hromadné akce, kdy všichni chtěli do Pionýra. Jednak je tam rodiny chtěly mít, jednak nechtěli být mimo. Naivně jsem se taky přihlásil. Což byla chyba, protože jedna spolužačka, jmenovala se Dáša – druhé jméno velice dobře znám – řekla, že nemůže být ve stejné organizaci s třídním nepřítelem. A oni mě opravdu nevzali. Já jsem totiž chodil do Sokola. Tatínek byl Sokolem absolutním. Cvičil, hrál ochotnické divadlo, zasloužil se o výstavbu sokolovny župy sokolské v Přívoze. Měl tam pak i pamětní desku. Takže jsem to bral, že Sokolové jsou nepřátelé státu.“

  • „Na to jsem narazil, když skončila válka. Některé ženské, které byly v domácnosti jako maminka, jí řekly, že její chlap byl bačkora, protože se nechal zavřít a doma zanechal pět děcek. Že byl nezodpovědný. I takové názory byly. Ono se to nejvíce odrazilo v tom, jak jsme chodili oblečení, jak jsme byli společensky zařazení. Vlastně jsme byli chudáci. Ale tenkrát bylo hodně chudáků, takových jako my. Odboj nebyl uznán. Já jsem nechápal, proč komunistický režim likvidoval Sokoly. Vždyť vzdělávali národ. Dělali pro národ všechno. A takové věci jim za to komunisté dělali.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Ostrava, 05.04.2018

    ()
    délka: 
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Střední Morava
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Kdyby nebyli hrdinové jako byl můj otec, tak bychom tady nebyli

Eduard Hájek, 2018
Eduard Hájek, 2018
zdroj: autoři natáčení

Eduard Hájek se narodil 23. října 1942 v Ostravě. Jeho otec Břetislav Hájek pracoval jako střelmistr v dole a za 2. světové války se stal členem partyzánské skupiny Jan Žižka Moravskoslezský, jejímž členům dodával výbušniny pro sabotážní akce. Kvůli tomu byl zatčen gestapem. Rodina se až po válce dozvěděla, že zemřel v koncentračním táboře. Eduard vyrůstal s matkou a čtyřmi sourozenci v chudobě. Jeho dvě sestry přišly o zrak, což lékaři přisuzovali tomu, že jejich matka v těhotenství prožívala kvůli raziím gestapa a zatčení muže obrovský stres. Rodina byla vlastenecká, aktivní v Sokole a nikdy nepodporovala komunistické myšlenky. Eduard byl kvůli tomu ve škole označován za nepřítele státu. Vyučil se soustružníkem, později večerně vystudoval průmyslovou školu a Vysokou školu báňskou v Ostravě. Pracoval jako konstruktér. Nikdy nevstoupil do komunistické strany a jeho pracovní kariéra tím byla omezena. V roce 1993 spolu s kolegou založili konstruktérskou firmu Koexpro.