Ing. Alena Flohrová

„V rozhlase nabádali, ať to těm klukům vysvětlíme a tak dál, tak jsem to zkusila. A po chvíli, já jsem měla ruský gympl, takže jsem mluvila plynně rusky, což je trochu zaskočilo, ale pak najednou ten velitel tanku nařídil: ‚Připravit zbraň!‘ a mířilo na mě osm pušek.“

„V mém případě to bylo namířené na rodiče. Jenže rodiče to odbyli tím, že proč to nedělají tamtěm. Tenkrát jsem to nevěděla, dneska to vím. Jejich rodiče nebyli komunisti, natož aby chodili jako agitační dvojice. Takže to bylo z toho důvodu. Ale tenkrát jsem to nevěděla, takže když jsem nedovedla odpovědět našim, proč to nedělají ostatním židovským dětem, tak se tím přestali zabývat. A dětičky jako smečka, když viděly, že jim nic nehrozí, v tom pokračovaly. Takže to třeba mělo takovou podobu, že když jsem šla ze školy k domu, kde jsem bydlela, tak dětičky běžely po druhé straně silnice a pokřikovaly na mě přes tu silnici: ‚Žide, hovno z tebe zbyde!‘ A mně nevadilo ani tolik, že to pokřikovaly, jako že je za celou dobu nikdy nikdo neokřikl. A říkala jsem: ‚Kdyby ubližovaly pejskovi, tak se někdo ozve, a když ubližujou dítěti?‘ A bylo mi řečeno: ‚No, lidi to tak neberou.‘ Prostě rodiče byli přesvědčení komunisti, předváleční členové, chodili jako komunistická agitační dvojice.“