Iva Drápalová

* 1925  †︎ 2016

  • „Vyšla jsem ven potom, co jsem odpřednášela, a tam najednou Tatra šest set. V ní seděli policisti a vtáhli mě dovnitř. Lubora vzali v práci a pro tchyni si přijeli domů. Tam byl i malý Dan. Ptali se mě, kam ho mají dát, a já jsem řekla, aby ho dali k sestře. Oni tedy jeli do Mikovcové ulice, sestra nebyla doma – tak už se neobtěžovali a nechali si ho. Ležel tam, přímo na té policejní stanici. Teprve asi za tři dny ho tam objevila moje maminka.“ Tazatelka: „Kolik mu tenkrát bylo?“ - „Tři roky.“

  • „Nás nějak nebili, nekřičeli, tedy alespoň na mě, nic takového nebylo. Když mě zavřeli první noc samu na tu celu, tak jsem si vzpomněla na ten verš v Bibli: ,Bůh dává milým svým i spánek.‘ A tak jsem prosila, abych spala. A já jsem spala. Nejhorší byla ta strašná nuda. Když je člověk sám a nechají tě tam kolik dní, ani tě nevyslýchají, nic. Ta nuda byla zlá.“

  • „Přišla tisková mluvčí s tím, že mají objednaného tlumočníka a že se musel někde zpozdit, že prostě nepřišel. A že jestli bych byla tak laskavá a že vědí, že nemám tu povinnost, ale jestli bych nebyla tak laskavá a nepřeložila to. Ti moji kolegové říkali: ,Ty jsi tady pro nás, ne pro všechny!‘ Nechtěli mě nejdřív pustit. Já jsem jim povídala: ,Podívejte se, když já to budu překládat, tak to všichni budete slyšet a budete vědět, že to je to, co se říká. A když to někdo zbabrá, tak nebudete mít nic a to nemá cenu.‘ Tak se nakonec uvolili a nechali mě. Šla jsem tam dopředu a přišel Čalfa a já mu říkám: ,Prosím vás, já už jsem po těch kolika dnech taky unavená, ale když budete mluvit v krátkých hezkých větách, tak já vám to dobře přeložím.‘ A on se zasmál a povídá: ,Ja budem.‘ A opravdu musím říct, že mluvil v takových rozumných větách.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 26.01.2011

    (audio)
    délka: 02:58:32
    nahrávka pořízena v rámci projektu Portréty Pražanů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Brala jsem věci jako samozřejmost – a proto jsem neměla strach

2.jpg (historic)
Iva Drápalová
zdroj: archiv PB

  Iva Drápalová se narodila 4. dubna 1925 do rodiny českého profesora Antonína Václavíka. Rodina v té době žila na Slovensku, kam byl otec, talentovaný etnolog, po válce povolán, aby pomohl s utvářením slovenské národní identity. V roce 1939 byli Češi ze Slovenska vyháněni a rodina Ivy Drápalové se musela vrátit do Brna. V tomtéž roce dostala nabídku studovat dva roky na dívčí internátní škole v Anglii. Sotva měsíc poté, co do Anglie odjela, vypukla válka. Nejenže se Iva poté nemohla vrátit zpět do Čech, ale ztratila i spojení s rodinou. Po dvou letech na internátě jí vypršelo stipendium. Po intervenci u Jana Masaryka, s nímž byla její rodina spřízněna, však dostala možnost studovat v Londýně a později díky vynikajícím výsledkům i na Edinburghské univerzitě. V rekordně krátkém čase tam vystudovala dokonce dva obory. S koncem války se Iva vrátila zpět do Čech a udělala si doktorát na brněnské univerzitě. V roce 1947 se provdala za pražského profesora Bohdana Jelínka. Ten však v roce 1948 emigroval a svou těhotnou mladou manželku zanechal v komunistickém Československu. Iva se s náročnou situací dokázala vypořádat a později se podruhé vdala. Její manžel však pocházel z rodiny, která byla velmi nepohodlná stávajícímu režimu. Nový tchán i švagr strávili dlouhá léta v komunistických lágrech. Iva i její manžel Lubor se navíc zapletli do aféry s pašováním motáků do jáchymovských dolů, za což si v roce 1953 odseděli tři měsíce ve vězení. S nepříznivými kádrovými posudky nemohli manželé dlouho sehnat práci. Situace se zlepšila až v šedesátých letech, kdy Iva dostala možnost pracovat jako tlumočnice pro Pražskou informační službu. Díky tomuto zaměstnání se jí v roce 1968 naskytla příležitost pracovat v československé kanceláři mezinárodní tiskové agentury Associated Press. Během dvou let ji dokonce začala řídit. Celá Ivina rodina však byla pod neustálým dohledem StB - jak Iva po revoluci zjistila, její svazek čítal 1200 stran. Tiskovou kancelář přestala řídit v roce 1988. Velmi podstatnou roli však měla ještě při listopadových událostech roku 1989 - coby tlumočnice překládala pro zahraniční novináře sledující vývoj revolučních událostí. Spolupráci se zahraničními novinami nepřerušila ani v dalších letech. Zemřela v sobotu 31. prosince 2016 ve věku 91 let.