Milena Dolanská

* 1927

  • „Byl tam nějaký plukovník Tyler, už byl ve výslužbě, měl tam krásnou velkou vilu, byl velice společenský, jeho paní taky, no a zvali si tam návštěvy. A naše mamka byla tenkrát asi osmnáctiletá, a tak si ji tam taky pozvali mezi jinými děvčaty a bylo tam pár důstojníků. No a tam se seznámili. Dědeček byl strašně proti tomu, protože to byl oficír, a dědeček to nechtěl dovolit. Ale potom se s tím nějak těžce vyrovnal. Měli svatbu a hned po svatbě se přesídlili do Košic, kde měl už táta hotový byt. Babička je tam odlifrovala a už byli tam. Měla jsem se tam narodit, jenže babička trvala na tom, že mamka musí do Prahy, a tak jsem se narodila v Praze.“

  • „My jsme nevěděly jako děti vůbec nic, mamka možná. Nikdy o tom nemluvila. Nikdy nám nic neřekla, jen vím, že se rozčilovala, že jsme chovali načerno prase. Vždycky ho táta šlehnul, a když jsme potřebovali, tak zase koupil nový a krmil ho odmalička. No a to se tenkrát nesmělo. A jednou mamka přišla prát do prádelny a tam byl binec, deky tam byly rozházený, zřejmě tam musel někdo spát. Tak se na tátu rozčilovala, koho to tam měl, že jsme v nebezpečí a že praskne, že máme prase načerno, když přijde kontrola. Tak dal táta prase pryč, ty deky se tam narovnaly a zůstaly tam dál. Mamka už do prádelny ani nechodila, a co tam bylo a co se dělo, o tom nevěděla. A po válce nám to táta všechno vysvětlil. Řekl nám, že tam měl utečence, kteří prchali před německou okupací.“

  • „Táta ho [Bedřicha Reicina] označoval za zločince číslo jedna.“ – „A kdy se s ním potkal, nevíte?“ – „Za války. Tvrdil o něm, že byl určitě konfident gestapa. Nevím, jak to táta zjistil, ale věděl to. A proto se nesnášeli. Potkali se na ministerstvu, táta se u něj po válce hlásil, a on že ho nechce a ať si ho vezme Paleček. A tak si ho vzal generál Paleček. Jenže tam nebyl dlouho, pak ho sebrali a bylo po všem.“ – „A oni tatínka vyšetřovali ještě po válce už v tom roce 1945?“ – „To ano, to už ale byl zajištěný, vyšetřovaný a to už dělal všechno Reicin.“ – „Kvůli čemu ho tenkrát zatkli, nevíte?“ – „Tenkrát to bylo v souvislosti s tím obsazením, už si ale nevzpomenu. To byl ale pak propuštěn, asi dva měsíce byl pryč. A potom ho sebrali znovu, to už ho odvedli z domova, na Štědrý večer [1948] ho sebrali, my jsme vůbec měli štěstí na ty Štědrý večery... Pak jsme o něm nevěděli několik měsíců, mamka pátrala přes všechny možné instance. Pak jsme zjistili, že je v Praze někde v Domečku. Tam jsem potom získala povolení, setkali jsme se tam, viděla jsem ho rozbitého, zkrvavený obličej, tak jsem si uměla domyslet, co se tam dělo. Tam ho ztřískali, bili, mydlili. Potom už ho převezli na Pankrác, tam byl souzen. Z Pankráce ho odvezli do Plzně a tam si odpykával dlouhý trest. Jenomže to jim nestačilo, a tak šel z Plzně, z Borů, na Slovensko.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Hradec Králové, 14.04.2022

    (audio)
    délka: 01:24:12
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Královehradecký kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Těžký život dcery odbojáře. Komunistická moc rozbila, co gestapo nedokázalo

Milena Aubrechtová, dcera majora Franjo Aubrechta, v roce 1945
Milena Aubrechtová, dcera majora Franjo Aubrechta, v roce 1945
zdroj: archiv pamětníka

Milena (Růžena Vladimíra) Dolanská se narodila 11. srpna 1927 v Praze. Její otec Franjo Aubrecht v té době sloužil jako důstojník jezdectva v Košicích, babička z matčiny strany Marie Ryšánková z Bohdanče ale trvala na porodu v Praze. Rodina před válkou bydlela v Košicích, poté v Brandýse nad Labem a Bohdanči u Pardubic. Otec měl za sebou boje první světové války nejprve na ruské frontě, poté jako legionář v Itálii, kde získal čtyři válečné medaile. Byl i úspěšným dostihovým závodníkem, který se třikrát umístil na předních místech Velké pardubické. Za války se otec přidal k odboji, působil v Obraně národa a v ÚVODu, koncem války založil vlastní odbojovou skupinu. Angažoval se například v přechovávání parašutistů ze skupiny Silver A nebo ve špionáži v Synthesii Semtín. Milena Dolanská absolvovala čtyři třídy gymnázia a po sérii zatýkání přešla na rodinnou školu. V roce 1945 se otec dostal do sporů s komunistickým křídlem armády v čele s Bedřichem Reicinem. Věznili ho už těsně po válce a na Štědrý den v roce 1948 ho znovu zatkli a dostal pětadvacet let ve vykonstruovaném procesu. Milena Dolanská se po válce vdala za otcova spolupracovníka Rudolfa Vařečku, který byl po zprostředkování setkání dcery s vězněným Franjo Aubrechtem rovněž zatčen a odsouzen v roce 1949 na dvanáct let. V roce 1948 se jí narodila dcera Milena, rodina zůstala ale bez prostředků, a tak musela do práce, kterou však sehnala jen velmi těžko. Nejprve pracovala v mlékárně, pak v Synthesii a nakonec v Hradci Králové. S manželem se v době jeho pobytu ve vězení rozvedla, v roce 1954 se znovu vdala, za Vítězslava Dolanského, a s ním se na několik let odstěhovala do Chebu. Mladší bratr Vladimír byl rovněž perzekvován a neprávem obviněn z vraždy. Později se neúspěšně pokusil o útěk za hranice a nakonec se vystěhoval za manželkou do Rakouska. Franjo Aubrecht opustil vězení v roce 1960 po amnestii prezidenta Antonína Novotného, odešel do Dvora Králové, do Kladna a poté do Prahy. Zemřel 23. ledna 1985 ve věku 88 let. Dcera Milena Dolanská žila v roce 2022 v Lázních Bohdaneč.