Miroslav Čuban

* 1936

  • „Znovu projevený odpor byl, myslím, že to byl březen, onen pověstný hokejový zápas s Ruskem, když jsme jim to natřeli. Sotva byl konec, celé město se vyrojilo jak jeden muž a táhli jsme dolů ke kasárnám, kde jsme povykovali, odzpívali hymnu a volali, aby šli kamsi. Chvilku to drželi jako nervama, ale pak to nevydrželi, otevřely se dveře a vyjeli s obrněnci. Ne že by do nás najížděli, ale kroužili po městě, aby ukázali, že jsou tady páni oni. To samé už na Silvestra 1968, postavili na různá místa, třeba tady na Staroměstském náměstí před hotel Grand a před významné budovy, tanky. Tam stály tanky s připravenou hlavní, aby na lidi jako ty ty ty.“

  • „Přijel jsem do Boleslavi tady pod boleslavský hrad, kde je křižovatka ulice Nádražní a ulice Ptácké, z ulice Ptácké se valily tanky. Byl jsem rozzlobený a napružený, tak jsem tu svou novou 1000 MB namířil proti tomu tanku a rozhodl jsem se, že ten tank zlikviduji. Ale když jsem byl asi pět metrů před tím tankem, tak jsem auto otočil a jel vzbudit mé rodiče, aby se podívali, co se děje.“

  • „Z letadla se něco oddělilo, letěla puma... a první detonace. Takže tatínek na nic nečekal, sebral rodinu a to byla taková zajímavá věc. Všechny domy tady na Starém Městě mají dvě až tři patra sklepení. My taky měli. Ale my jsme při tom náletu do toho sklepení nemohli, protože tam se muselo přes dvůr, a to se už tatínek bál. Tak jsme jen domem vběhli do chodby, která oddělovala přední část, kde jsme měli obchod, a zadní část, kde jsme měli krejčovskou dílnu, a tam byla taková klenutá chodba a tu tatínek považoval, že by mohla být bezpečná. Takže na zem si lehla maminka, do náruče vzala pětiměsíční, ani ne, čtyřměsíční sestřičku a z druhé strany mě. A nás zalehl tatínek. A tak jsme přežili půl hodiny toho nejhoršího bombardování.“

  • „Babička a dědeček Erbenovi tím, jak byli vlastenecky zaměření, tak propašovávali pro sokolský slet v roce 1932 Lužickým Srbům pokyny a materiály, aby se mohli sletu zúčastnit. Což už německá strana nechtěla a dělala tomu překážky. Na tomto základě byli obviněni z německé protistátní činnosti a v roce 1933 byli zatčeni, odvezeni do Drážďan, kde byli vězněni. A můj dědeček byl údajně vězněn na Königsteinu, což je velký hrad nad Labem, kde byl vězněn i nějaký francouzský generál. Na přímluvu sokolů z župy Fügnerovy, která byla v Mladé Boleslavi, se obrátili na tehdejšího ministra zahraničí doktora Edvarda Beneše, který měl údajně intervenovat za propuštění mých prarodičů. Takže byli asi po třech měsících propuštěni.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Mladá Boleslav, 31.01.2023

    (audio)
    délka: 01:49:51
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Kdo nezažil svist bomby, neumí si představit, co znamená válka

Pamětník Miroslav Čuban ve svém dětství s rodiči Františkem Čubanem a Hanou Čubanovou v roce 1943
Pamětník Miroslav Čuban ve svém dětství s rodiči Františkem Čubanem a Hanou Čubanovou v roce 1943
zdroj: archiv Miroslava Čubana

Miroslav Čuban se narodil 23. července 1936 v Mladé Boleslavi. Na konci války zažil v Mladé Boleslavi sovětský nálet, který stál život 450 lidí, a následné osvobození města Rudou armádou. Po válce vstoupil s nadšením do skautského oddílu a také do Sokola. Zúčastnil se v roce 1948 všesokolského sletu v Praze, a když byl po únorovém komunistickém převratu Sokol zakázaný, cvičil na spartakiádě. Měl rád poezii a hudbu. Založil studentskou kapelu, později hrál v jazzové skupině a ve škodováckém orchestru. Pilotoval rovněž větroně. V roce 1950 se vyučil laborantem a v roce 1956 maturoval na Vyšší průmyslové škole chemické v Kolíně. Pracoval nejprve v Karborundu v Benátkách nad Jizerou a pak další desítky let jako technolog odpadních vod. Dálkově v letech 1960 až 1967 studoval Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze. V roce 1967 promoval v pražském Karolinu. Miroslav Čuban byl členem KSČ od roku 1960, ale v roce 1969 na protest proti okupaci ze strany vystoupil. V době totality řešil řadu průšvihů ve vodárenství. V době sametové revoluce spoluzakládal v podniku Středočeské vodovody a kanalizace Mladá Boleslav stávkový výbor. Sepsal petici podporující studenty a shromažďoval podpisy. V roce 1989 se stal předsedou odborů ve vodárenství a funkci vykonával do roku 1998. Byl také v krajském výboru odborového svazu Dřevo, lesy, voda. V roce 2023 žil jako důchodce v Mladé Boleslavi. Příběh pamětníka jsme mohli zaznamenat díky podpoře z Nadačního fondu ŠKODA AUTO.