Žanna Cirichova

* 1967

  • „Byli jsme těsně u sebe. Když jsme na začátku seděli na jednom místě, za chvíli jsme už byli jinde. Proč? Protože lidi přibývalo nebo se snažili sedat na zem a seděli co nejvíc u sebe, ale potom se postupně roztahovali. My jsme skončili uprostřed sálu, tam bylo tak těsno, že už se prostě nedalo... Bylo hrozně dusno, chtěli jsme vodu. Dusno bylo opravdu silné, nedalo se to vydržet.“

  • „(Jak dnes hodnotíte ty události? Proč se to stalo?) Proč se to stalo? V naší společnosti je něco velmi špatného, nějaké bolavé místo. Nevím, jestli někdo ví proč. Je to nenormální, strašné, prostě barbarské, hrozné. Nevím proč.“

  • „Vinu mají samozřejmě teroristi. Terorista je prostě terorista. Vinu mají i ti, kteří dopustili, aby se dostali do té školy. Viním i ty, kteří nás nezachránili, měli nás chránit, ale nechránili. Pak, když k tomu došlo... zradili nás, tak to musím říct, zradili nás. Ti, kteří zachraňovali, vlastně nezachraňovali, moje děti nikdo nezachránil, ani mě ne. A ostatní taky ne, neviděla jsem, že by někdo někoho zachraňoval. Chtěla bych vyzvat vládu, aby... moc chci, aby o tom teroristickém útoku řekli pravdu, aby se všichni lidé dozvěděli, co se stalo.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Beslan, 01.06.2014

    ()
    délka: 
    nahrávka pořízena v rámci projektu Pamětníci teroristického útoku v Beslanu
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Obviňuji ty, kteří nás měli zachránit, a neudělali to

Žanna Cirichova
Žanna Cirichova
zdroj: archiv post bellum

Žanna Cirichova se narodila v roce 1967 v Beslanu. Pochází z tradiční osetinské rodiny, která udržovala náboženské tradice. Vystudovala střední pedagogickou školu a později na univerzitě učitelství prvního stupně. Pracovala v mateřské škole a v roce 1992 se vdala. Má dvě dcery. Prvního září 2004 ráno vstala, napekla Zalině s Lízou k snídani pirohy, svátečně je oblékla a vyrazila s nimi do školy. Ve třídě je uvítala učitelka a pak šli všichni společně na dvůr, aby se zúčastnili slavnostního zahájení. Hudba hrála hlasitě. „Stáli jsme, nástup ještě nezačal a najednou jsem viděla, jak ze strany ulice Kominterny přibíhají maskovaní muži se samopaly a střílí směrem k nástupu.“ Nahnali všechny přítomné do tělocvičny. Žanně se po chvíli podařilo najít starší dceru Zalinu. „Černé vdovy“, které rukojmím na začátku odebraly mobilní telefony, vypadaly prý jako ve filmu. Na moment, kdy do školy vstoupil Aušev, vzpomíná: „Bylo to na něm vidět, že je tam hrozný smrad, to už nepouštěli nikoho na záchod. Lidi čurali do lahví a předávali ty lahve s močí dál, aby se lidi mohli napít nebo si dělali obklad, my jsme si taky dělali obklady, divil se, jak hodně lidí tam je.“ Po výbuchu se probrala. Obě dcery ležely vedle ní. Se starší Zalinou vstaly a chtěly se dostat do bezpečí. Lízu chtěly vést za ruku, nedokázaly v tu chvíli pochopit, že už není naživu. Útočníci začali křičet na lidi, že kdo je živý, ať vyjde ven. Přitom stále stříleli. Žanna se Zalinou si lehly na zem. Řekla dceři, ať se ani nehne, i kdyby do nich kopali a zjišťovali, zda jsou živé. Bála se, že přeživší vyvedou ven a zastřelí. Ležely tak dvacet minut. Později se jim podařilo vyskočit z okna jídelny, když se dovnitř dostali příslušníci speciálních jednotek. V roce 2007 se Žanně narodila dcera Alina. Ani dnes rodině nejsou jasné motivy k útoku. Teroristé jim ve škole tvrdili, že to všechno dělají kvůli penězům. Někdo je na tuto práci najal. Stejně jako mnozí další, doufají ve vyšetřování a vyjasnění, k čemu vlastně 1. září 2004 došlo.