Michal Blažek

* 1955

  • „My jsme byli společenství lidí, kteří si řekli: ,Abychom se nerozhádali, nebudeme se bavit o umění.‘ Jeden dělal tohle, druhý tohle a mně se víceméně vůbec nelíbily věci, které dělali ostatní. Jedinou výjimkou byl Pepa Žáček a s tím jsem to táhnul celou dobu, ale dělal jsem pro všecky. Ale Ševčíkovi byli zaměření na současné trendy a oceňovali ty, kteří je opajcovali nejrychleji. Nejdřív přinesli časopisy, řekli, že takhle se to dělá, a toho umělce, který podle toho tvořil, vynesli do nebes. Já jsem o tom napsal do desátého čísla Respektu z roku 1990. Udělali jsme široký odpor proti svazu a najednou se trhli Tvrdohlaví a začali si dělat výstavy. Tajemník SVU se prý smál štěstím, že už nejsme jednotní.“

  • „Když jsem byl na gymplu, řekli mi, že doporučení na vysokou školu mi můžou dát jen po roce praxe. Když jsem to na akademii zkoušel napotřetí, už to nějak nevadilo. Potom jsem se dozvěděl proč: chystaly se Helsinky a komunisté se na konferenci chtěli chlubit tím, že nechají studovat i děti lidí vyloučených ze strany. Když jsem se napotřetí na akademii dostal, zavolali si mě a dva kamarády na studijní oddělení a ptali se: ,Máte otce vyloučené ze strany?‘ My jsme děsně zatloukali: ,To my nevíme, to se musíme zeptat…‘ A studijní referentka povídala: ,Ne, nebojte se! To my potřebujeme, my vás nevyhodíme, naopak!‘ Opravdu jsem čuměl, jak se všechno pořád točí…“

  • „Komunisté to měli ekonomicky vymyšlené dobře: spočítali si, že u nás je pět tisíc výtvarníků, řekli si, že průměrný plat je dva tisíce měsíčně, vymysleli zákon, že při každé stavbě musí jít půl procenta na výtvarnou činnost, a vyšlo jim, že výtvarníci si můžou vydělat deset milionů. Když deset milionů vydělili počtem výtvarníků, dalo jim to dva tisíce, což byl průměrný plat. Ale z těch deseti milionů devět sebralo dvě stě členů Svazu výtvarných umělců a milion zbýval na pět tisíc ostatních. (Asi je potřeba říct, že svaz rozhodoval o všem, že? Člověk si nemohl udělat sám výstavu…) Člověk si mohl dělat, co chtěl, ale nemohl vystavovat ve všech galeriích. V Brně byl klub SSM Trněný, kde se dělaly výstavy, kulturní tajemník na Praze 10 pořádal výstavy v kulturním domě… (A když sis chtěl kupovat výtvarné potřeby?) Tos mohl, ale bylo to strašně nedostatkové zboží. Členové SČVU věděli, co přijde, vykoupili to a na tebe už nic nezbylo. Tenkrát nebyla ani sádra! Když jsem přijel do Holandska, říkal jsem tam, že pro mě demokracie znamená, že seženu sádru. Nebyla sádra! Chtěl jsi dělat sochy, a nemohl jsi, protože nebyla k sehnání sádra. Třeba měsíc.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 23.03.2015

    (audio)
    délka: 02:11:21
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
  • 2

    Praha, 24.03.2015

    (audio)
    délka: 01:13:53
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Za totality jsem říkal, že pro mě demokracie znamená možnost sehnat sádru

Michal Blažek (2015)
Michal Blažek (2015)
zdroj: Pamět národa - Archiv

Michal Blažek (narozen 19. listopadu 1955 v Praze) pochází z umělecké rodiny a po maturitě chtěl pokračovat na Akademii výtvarných umění. Z politických důvodů však v prvních dvou letech nebyl přijat, a tak nastoupil do práce v Geodézii a později se se skupinou mladých umělců neúspěšně pokusil o emigraci. Díky chystané helsinské konferenci, na které chtěl komunistický režim prokázat svou otevřenost vůči dětem bývalých straníků, mohl v letech 1977 až 1983 studovat v sochařském ateliéru na AVU. Před sametovou revolucí inicioval petici za zlepšení poměrů na československé výtvarné scéně a stal se ředitelem nezávislé galerie U Řečických. Na přelomu osmdesátých a devadesátých let zastával funkci šéfredaktora výtvarného a hudebního časopisu Konzerva. V letech 1993 až 1995 působil jako odborný asistent na AVU, od roku 1995 se živí restaurátorstvím a sochařstvím. V rámci mezinárodního projektu se jako restaurátor zapojil do obnovy jednoho chrámu angkorského komplexu. V současné době vydává Sochařský zpravodaj, který pojímá jako prostředek veřejné debaty o budoucím směřování sochařského ateliéru na Akademii výtvarných umění.