Únor 1948 patří k nejdůležitějším mezníkům našich novodobých dějin. Byl vyvrcholením procesu, jenž započal už v roce 1945 a skládal se z celého řetězce navzájem podmíněných a propojených událostí, snah KSČ o získání moci a velmocenských zásahů do Československé zahraniční politiky (odmítnutí Marshallova plánu na příkaz Moskvy). Komunistická strana se od počátku, tj. minimálně od roku 1945, snažila vytvořit podmínky, jež by ji umožnily strhnout na sebe veškerou moc ve státě. Tomu přizpůsobila i svojí vnitřní a zahraniční politiku, tzn. snaha získat agenty a spolupracovníky v jiných stranách, rozbít Národní frontu v daném složení a dosadit do ní nové složky, postupně infiltrovat a ovládnout bezpečnostní aparát (tajné služby, SNB, armádu). Komunistický ministr vnitra Nosek obsazoval postupně všechna důležitá místa v bezpečnostním aparátu členy KSČ. Podobná situace panovala i v armádě, kde tyto akce řídil Bedřich Reicin. Roku 1946 zřídilo vedení KSČ zvláštní oddělení, které verbovalo spolupracovníky v ostatních stranách a získávalo od nich informace a dávalo jim pokyny jak ovlivňovat politiku svých stran ve prospěch politiky KSČ. Úsilí komunistů nahrávaly vnitřní poměry v Československu, které v plné míře zcela neodpovídaly poměrům v zavedených demokraciích (systém pouhých čtyř stran, jiné nebyly povoleny, nejistá bezpečností situace v pohraničí po obou odsunech, divokém i „řádném“, řádění tzv. revolučních gard v pohraničí a rozsáhlé rabování zde zanechaného majetku), i sympatie velké části československé společnosti vůči levici. Svojí populistickou politikou a neustálým vyvoláváním sporů s jinými politickými stranami destabilizovala KSČ politickou situaci v Československu. Počátkem roku 1948 již byla politická situace zcela vyhrocena. Krize začala 20. 2. 1948. Na protest proti personálním změnám ministra Noska v SNB a kterými se předseda vlády K. Gottwald odmítl zabývat, podalo 13 nekomunistických členů vlády, z celkem 28, do rukou prezidenta demisi. O svém kroku prezidenta předem neinformovali ani si nezajistili podporu sociálních demokratů a nestranických ministrů L. Svobody (ve skutečnosti tento muž stál na straně komunistů) a J. Masaryka, jenž demisi odmítl. Politická krize trvala pět dní a byla vyplněna sérii dramatických událostí, na jejichž konci byl pád vlády a převzetí moci komunistickou stranou. Během té doby byl prezident E. Beneš vystaven nátlaku komunistů i představitelů a zástupců dělnického hnutí a odborů. Byli zatýkáni představitelé nekomunistických stran a nepohodlné osoby a prováděny prohlídky v sekretariátech nekomunistických stran, ozbrojovány Lidové milice a svolávány demonstrace (24. 2. 1948 proběhla generální stávka), vznikají tzv. akční výbory, které „čistí“ závody, úřady a školy od nekomunistů a jsou zastaveny první nekomunistické noviny (Svobodné slovo), nad jinými přebrala KSČ kontrolu (Lidová demokracie). Nejvyšší představitelé nekomunistických stran se v průběhu krize chovali naprosto diletantsky a nezodpovědně. Jediným viditelným odporem vůči chování komunistů byla demonstrace asi 5 000 studentů, učitelů a novinářů, kterým se i přes odpor Lidovým milicí a komunisty ovládaných bezpečnostních složek podařilo dojít až na pražský hrad, aby vyjádřili prezidentovi svoji účast a podporu. Ten je však nepřijal. Za účast v tomto pochodu byli mnozí z nich zatčeni a perzekuováni. 25. 2. 1948 přijal prezident Beneš demisi nekomunistických ministrů. Dle tehdejších zákonů nemusel Gottwald rozpustit vládu, ale mohl odstoupivší ministry nahradit jinými osobami, což také učinil. Čistky a zatýkání pokračovaly i v následujících dnech a týdnech. Cesta k nastolení totalitního komunistického režimu byla otevřena.
Před spuštěním železné opony - 1946 - 1949 (238) Padesátá léta - 1948 - 1959 (330)
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 ze 13 (122 záznamů)
narozen v německy mluvící židovské rodině z Olomouce aktivní v sionistickém hnutí mládeže odchod do Palestiny v roce 1939 návrat do Československa organizoval odchod Židů z Československa do Izraele v letech 1947–1949 aktivní kibucník profesor politické ... 
syn politického vězně, který se narodil 22. února 1932 v Praze pochází z významné nymburské rodiny, jeho děd byl v Nymburce starostou otec byl významný člen Československé strany národně socialistické, za kterou se stal poslancem ZNV, blízce se přátelil s Josefem ...
syn komunisty popraveného Stanislava Broje o borské vzpouře a následných procesech vojenská služba v Pomocných technických praporech přímý svědek plzeňského povstání v roce 1953 soukromý zemědělec v Březové u Zdic politická angažovanost po roce 1989 ...
narozen 9. února 1929 v Praze, vyrůstal v Hostomicích pod Brdy po únoru 1948 byla rodina perzekuovaná, postupně přišla o veškerý majetek v roce 1950 byl Karel Budil kvůli svému původu zařazen do PTP nasazen na práci v dolech, především na Ostravsku, v Karviné a ...
narozen 23. srpna 1923 v Kalništi na Slovensku v roce 1943 nastupuje základní vojenskou službu v Prešově, posluhuje veliteli, spojka na útvaru roku 1944 přesun do Popradu a Banské Bystrice, odkud je vyslán do hor k bunkrům s vojenským materiálem v srpnu 1944 se ...
nar. 30. 11. 1932 v Litomyšli 1945 – vstup do Skautu po roce 1948 členem skupiny tisknoucí a rozšiřující letáky 1950 – zatčen, odsouzen na 1 rok 1950-1951 – vězněn v ústavu pro mladistvé v Zámrsku po propuštění – nádeníkem ve stavebnictví, později řidičem ...
narozen roku 1936 otec Ing. arch. Jaroslav Cuhra (1904–1974) - významná osobnost, architekt, účastník protinacistického odboje ÚVOD, v období třetí republiky člen Československé strany lidové, poslanec Zemského národního výboru, prezidiální šéf na ministerstvu ...
politická vězeňkyně narozena 11. ledna 1922 v Praze otec úředníkem na ministerstvu vnitra, později majitelem továrny na kartáče se sídlem v Praze a Klatovech dva bratři: Miloslav působil za války v odboji a Josef po roce 1948 utekl z TNP a i s rodinou ...
otec brig. gen. Ing. Jan Čermák zatčení otce v roce 1950 a stěhování z Prahy studium práv a zatčení uranový důl Bytíz dokončení studia, pracoval v České pojišťovně, Pražském dopravním podniku a v Útvaru hlavního architekta ...
narozen 28. 11. 1919 v Křenovicích u Brna dětství a mládí prožil na Moravě vojenská letka v Praze, mobilizace 1938 útěk do Polska dále útěk do Francie (cizinecká legie) poté útěk do Anglie, člen RAF, 311. bombardovací peruť červenec 1941 – sestřelen nad ...
