Roku 1953 již bylo jasné, že československá měna a potažmo celá ekonomika nebudou schopny se vyrovnat s ohromnou zátěží, které bylo po politických změnách v únoru 1948, kdy se Československo stalo definitivně součástí sovětského bloku, vystaveno československé hospodářství. Československo se muselo podřídit a přizpůsobit úkolům, jež mu prostřednictvím RVHP (Rada vzájemné hospodářské pomoci) v roce 1949 uložila sovětská vláda. Očekávala se válka mezi oběma mocenskými bloky, což znamenalo klást důraz hlavně na rozvoj těžkého průmyslu, hutnictví, hornictví apod. Maximálně omezit se musely i obchodní vztahy se západními zeměmi. Československo, jehož národní hospodářství se před únorem 1948 opíralo zejména o lehký a spotřební průmysl, jež byly na velmi dobré úrovni, neoplývalo nikdy přebytkem vlastních zdrojů a bylo závislé na dovozu surovin. Na základě politických rozhodnutí vynakládalo během první pětiletky (1949-1953) obrovské finanční prostředky na výstavbu nových podniků těžkého průmyslu a to i v místech, ve kterých nebylo dostatek surovin ani energie. To sebou neslo nutnost dalších masivních investicí (přehrady, elektrárny). Velká část výroby se přeorientovala na výrobu válečnou, jež pohlcovala stále více finančních prostředků ze státního rozpočtu. Průmysl, jenž vyráběl vojenský materiál, nedokázal uspokojit vzrůstající poptávku po běžném spotřebním zboží. Ještě v roce 1952 platil na některé druhy zboží přídělový systém. Narůstající krize postihla i československou měnu, nad níž již od roku 1951 začala Československá státní banka ztrácet kontrolu. V roce 1953 se československý měnový systém dostal do velmi těžko řešitelné situace. Od listopadu 1952 se začaly podnikat první kroky k provedení měnové reformy (připravoval tým ekonomů vedených ing. Václavem Hůlou za pomoci sovětských poradců), mince se razily v Leningradě, papírové peníze se tiskly v Moskvě. Vše probíhalo za nejpřísnějšího utajení. Řešily se případné problémy, připravoval bezpečnostní aparát, rozvozy nových peněz a uvažovalo se o možném nasazení armády. Reforma však neměla řešit jen ekonomické problémy státu, měla zasáhnout i tzv. „Bývalé lidi“, tedy všechny, kdo byly spojeny s minulým, demokratickým režimem. V lednu 1953 bylo vyhláškou ministerstva vnitřního obchodu stanoveno, kdo má nárok na odběrní poukázky a potravinové lístky a může nakupovat levně na vázaném trhu a komu to nebude z politických důvodů dovoleno (vesničtí boháči i se svými rodinami, soukromí podnikatelé a živnostníci, důchodci-vyšší státní úředníci z let před rokem 1945 a další). Přes velmi přísné utajení se kolem poloviny května 1953 začaly mezi lidmi šířit zprávy o chystané měnové reformě. Propukala panika a lidé začali v obchodech vykupovat všechno možné zboží. Aby zmírnil rozruch, vystoupil 30. 5. 1953 prezident Antonín Zápotocký s veřejným projevem a uklidňoval rozrušenou veřejnost, že československá měna je pevná, a že žádná reforma nebude. Ten samý den byly o 17:00 hodině uzavřeny obchody, ve kterých již stejně nebylo takřka žádné zboží, a předseda vlády Viliam Široký ohlásil v rozhlase rozhodnutí vlády. Reforma byla provedena 1. - 4. června 1953. Na její provedení vynaložil stát kolem 50 miliónů korun a získal celkem 3,5 miliardy nových korun, které v prvé řadě použil ke zlevňování některých druhů zboží. Koruna byla svázána s rublem a Československo přestalo být v roce 1954 členem MMF. Měnová reforma zasáhla veškeré obyvatelstvo Československa, jež přišlo cca o 105 miliard korun. Ceny, mzdy a důchody se snížily v poměru 5:1. Pokud hotovost člověka přesahovala 300 korun, které se měnily v kurzu 1:5, tak všechna ostatní hotovost byla měněna 1:50. Přirozeně, nejvíce na reformu doplatily ti, kdo měli větší množství finančních prostředků. Nebývale vzrostly ceny, dlužníci byli zvýhodněni před věřiteli tím, že dluh mohl být vrácen po vyhlášení reformy, státní podniky, které stály před krachem, byly rázem oddluženy apod. Přesto, že měl systém, alespoň se tak domníval, vše pod kontrolou, nedokázal zabránit obecně šířené nespokojenosti mezi ožebračeným obyvatelstvem. Již první den provádění reformy se na mnoha místech protestovalo, a spontánní protesty živelně přerostly v mnoha závodech ve stávky a demonstrace. Do dnes bohužel nevíme, kde všude se stávkovalo, někdy se uvádí přibližné číslo 120. Nejznámější demonstrace proběhly v Plzni, velké demonstrace proběhly také v Praze. Ostravě, v Bohumíně a Orlové. Demonstrovalo se však i na méně známých místech, ve Strakonicích, v Horšovském Týně, v Horažďovicích, v Ústí nad Labem, Vimperku, Táboře aj. Státní moc reagovala rychle, perzekuce se týkala stovek, možná i tisíců lidí, kteří byli v následujících měsících odsouzeni k různým trestům.
Padesátá léta - 1948 - 1959 (398)
1 
ze 1 (10 záznamů)
syn komunisty popraveného Stanislava Broje o borské vzpouře a následných procesech vojenská služba v Pomocných technických praporech přímý svědek plzeňského povstání v roce 1953 soukromý zemědělec v Březové u Zdic politická angažovanost po roce 1989 ... 
narozen roku 1924 na Ukrajině otec legionář od Zborova, velmi vlastenecká rodina vychodil českou matiční školu na Volyni i s bratrem vstoupili do tankové brigády československé zahraniční armády účast v bitvě na Dukle a v Ostravské tankové bitvě ...
narozen 11. dubna 1935, dětství prožil v Domažlicích otec Josef Černohorský byl důstojníkem československé armády, za války vězněn v koncentračním táboře Flossenbürg spolu s dalšími občany Domažlic kvůli útěku Jana Smudka, 1950 zatčen a odsouzen na 23 let vězení za ...
narozen 12. května 1929 v Oseku, přestěhování do Žebráku a nakonec do Prahy-Libně před válkou pobýval s rodiči v Orlických horách, kde otec pracoval na budování pohraničního opevnění v roce 1938 se aktivně účastnil všesokolského sletu válku prožil v Praze, ...
vyrůstal na Podkarpatské Rusi v rodině vojáka, znal se s dětmi Ludvíka Svobody po mnichovské dohodě se i s rodiči vrátili do českých zemí v roce 1940 byl nasazen na práci v Německu pracoval jako posunovač na říšskoněmeckých drahách dělal sabotáže na velkých ...
narodil se 24. dubna 1930 do rodiny statkáře v Dolanech na Pardubicku na litomyšlském gymnáziu mu na jaře 1949 oznámili, že nebude (zjevně kvůli jeho původu) připuštěn k maturitě, toto se nakonec jeho zastáncům podařilo změnit na Vysokou školu zemědělskou v Brně ...
narozen 23. 2. 1934 v Praze na podzim 1939 se rodina stěhuje do Sušice, kde tráví celou válku v květnu 1945 je svědkem osvobození Sušice a celého regionu americkou armádou po válce je nadšeným skautem a zažívá poslední tábor před zákazem Skautu, a to v ...
narodil se 11. prosince 1921 ve Staré Pace otec Bedřich pracoval celý život na dráze, stejně jako později jeho syn Jan celá rodina byla aktivní v Církvi československé (husitské) - CČS(H) rodina žila v České Lípě, kde prožila i nástup Henleina a nucené ...
narodil se 10. 4. 1921 ve Strašicích, okr. Rokycany vyučil se soustružníkem pracoval ve Škodovce a jejím závodu ve slovenské Dubnici nad Váhom odtud odešel přes Maďarsko a Jugoslávii do Palestiny nasazen zvl. u Tobruku a Dunkerque po návratu do vlasti 1945 ...
narozen 9. července 1928 v Záluží u Třemošné střední průmyslová škola strojní, studium ČVUT – po roce 1948 vyloučen sokol, účast na všesokolském sletu v červnu 1948 tzv. protistátní činnost – převádění osob, zajištění průchodu po republice, tajná náboženská ...
